Agadir na facebooku: | |
Agadir na Instagramu: | |
Agadir na Wikipedii: | |
Kanál RSS: | |
Pořady z cyklu "Agadir: Na strunách naděje" jsou konány za finanční podpory Státního fondu kultury České republiky |
Mediální partneři:
Přihlášený uživatel: | žádný |
Vaše IP adresa: | 13.58.82.79 |
Přístupy celkem: 40619452 Přístupy dnes: 16953 © 2004-2024 Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D. Optimalizováno pro rozlišení: 1280x720 a vyšší
|
| lovk lovku
| |
Zmateně bloudící lidé se spojovali v hloučky, shromažďovali se kolem nábřežní třídy, hledali v sobě útočiště a splývali v lidský dav.
Jako nejjistější oporu hledali lidé holou zem s volným prostorem nad sebou, člověk byl člověku útěchou, znovu v něm procitly zákony stáda.
Nebylo kam utéci mezi svahy a pahorky, kde půda a zdi mohly hned ujíždět, kde se kamenné bloky mohly hned válet,
nejlépe zůstat v té lidské rodině, jazyk nejazyk, rasa nerasa, a mlčenlivě čekat, tělo na těle ve tmě pod hvězdami.
Jen co se rozední, ne-li dříve, přijde pomoc ze všech stran, všechny nás odvezou, jenom co bude ráno.
Pro mnohé, mnohé už nikdy nebude ráno, usnuli v noci mrtvých, zůstanou ve tmě katastrofy. |
| Zpět |
|